Nová učebnice "PODKOVÁŘSTVÍ"
V rámci vzdělávacího projektu OPVK – Vzdělávání a konkurenceschopnost, vyšlo v roce 2010 první a v roce 2015 druhé vydání odborné učebnice Podkovářství autora Jindřicha Vinčálka. Vydáno bylo celkem 600 výtisků. Řada odborných textů na 800 stránkách byla upravena a doplněna 2500 odbornými fotografiemi a nákresy včetně snímků RTG – celkem ve 48 kapitolách. Kniha je sestavena tak, aby v ní své odpovědi našli nejen podkováři, ale také chovatelé, jezdci a ošetřovatelé koní.
Kniha byla v distribuci od března 2015 do současnosti. Bohužel je již vyprodána a nyní připravujeme třetí vydání.
Co vedlo Jindřicha Vinčálka k vydání odborné publikace tohoto rozsahu?
Prastaré přísloví "není koně bez kopyt" bez dalších slov vyjadřuje důležitost zdravé končetiny a kopyta v celkové péči o zdraví koní. Již od počátku domestikace provázejí koně lidé, kteří se v dané době starali o kopyta koní podle svých možností, vědomostí a zkušeností. S postupem času a změnami ve využívání koní se měnila i úroveň znalostí o koňských končetinách a kopytech. Přibývaly znalosti nejen o zdravotním stavu kopyt, ale především o možnostech jejich ochrany. V relativně velmi krátké době využívání přinutil člověk koně pohybovat se kopyty po pro něj nepřirozených površích a těmito změnami životního prostředí přestala kopyta koní ve své přirozené formě dostačovat požadavkům zatížení. Velmi mnoho poznatků přineslo do ochrany kopyt zpracování železa a kovářství se stalo nedílnou součástí správného ošetřování koňských končetin.
Po celá staletí byly předávány podkovářské zkušenosti z generace na generaci především ústním podáním a nabytou praxí. Přestože první knihu o ošetřování kopyt napsal Xenofón už zhruba 360 let př. n. l., příliš mnoho literatury se vzhledem k významnosti tohoto oboru dodnes v ČR nedochovalo.
V blízké minulosti se vlivem totalitního režimu podkovářství stalo zapomenutým řemeslem a bylo ve vzdělávání zahrnuto jako dovětek pod tzv. zemědělského kováře a spadalo pod obory hutnictví. Pro takovou úroveň podkovářství nebyla potřeba nová odborná literatura a ke vzdělávání postačila již dávno vydaná. Tak se české země dostaly do situace, kdy poslední vydaná podkovářská literatura je z čtyřicátých let dvacátého století, tedy před sedmdesáti lety. Většina principů popsaných ve staré literatuře zůstala stejná, avšak velké změny ve způsobu využívání koní, rozvoj vědy a techniky přinesly do podkovářství mnoho nového. Odlišný způsob pohybu po různých površích způsobil specifická onemocnění končetin. Spolu se zdokonalováním vyšetřovacích a zobrazovacích metod přichází nové poznatky ve funkční anatomii končetin. Nové nástroje, nářadí a materiály nabízí neobvyklá řešení problémů koňských končetin.
Po tzv. sametové revoluci nastala s otevřením hranic doba intenzívního poznávání a vzdělávání v oboru podkovářství, která trvá doposud. V současnosti v České republice opět stoupá zájem o vědomosti v oblasti péče o kopyta a podkovářství nejenom v řadách mladých podkovářů, ale i mezi jezdci, chovateli a veterináři. Tato poptávka po vědomostech spolu s absolutním nedostatkem české podkovářské literatury nás vedla k vydání učebnice, která by svým obsahem doplnila vědomosti podkovářů o komplexní poznatky získané od doby Lechnera, Hansliana a Krále.
